Když má papež František dát návod na prožití Velikonoc mimo kostely, říká jasně – vezměte evangelium a hleďte na kříž. Žádné online přenosy bohoslužeb nemohou nahradit vztahovost, blízkost, proces ptaní se. Heideggerovými slovy technika umožnila překonat vzdálenosti, vše je nyní na dosah ruky, ale nezajistila blízkost.

Litanie sestavené pro ekumenickou velikonoční vigilii v pražském kostele Českobratrské církve evangelické u Martina ve zdi.

Veronika je prvotinou těch, kdo uchovávají otisk Kristových ran, jeho tváře, neboť „sňali roušku ze svého srdce“ a podali ji trpícím. Milosrdní vidí Kristovu tvář v těch, kdo trpí, a sami ji zjevují světu tím, že trpícím prokazují účast, lásku a pomoc.

Katechumenát. Jedna z největších věcí, kterou církev naplňuje Boží poslání. Katechumeni to neměli snadné už v prvotní církvi. Stát se křesťanem v době, kdy se římské impérium otřásalo v základech a v osobách jednotlivých císařů se nechtělo vzdát  svých bohů, se někdy rovnalo nastoupené cestě k mučednické smrti. 

Někdy od druhé poloviny 20. století jsou obyvatelé této planety vystaveni terorismu. Po opakovaných teroristických akcích, které připravily o život mnoho lidí, se dokonce začalo říkat, že válka je oproti této formě zla přijatelnější. Je totiž zřejmé, kdo je nepřítel, je možné jej odhalit a bojovat proti němu. V těchto dnech jsme svědky něčeho podobného. Jen v roli teroristů nejsou zfanatizovaní lidé, ale koronaviry.