Německá autorka Doris Wagnerová odvážně zvedla výzvu k otevření důležitého tématu v katolické církvi. Spirituální zneužívání podle ní může kořenit už v rodině. Dopouštějí se ho někteří kněží v pastoraci, řádoví představení, vedoucí nových společenství, ba i samotné oběti. Spirituální zneužívání je jako sněhová koule. Nabaluje se na člověka od jeho mládí všude tam, kde je nezvládnutá spiritualita.

V časech, kdy se společenské i náboženské rámce jakoby chvějí, roste pro křesťany potřeba se více zabývat spiritualitou křesťanského života: co vlastně znamená být křesťanem, co znamená „žít křesťanský život”?

Zamysleme se nad přiběhem z Markova evangelia. Oba, rabi Ježíš i rabi Akiva, zde citují slova z Tóry. Ježíš tady nevystupuje jako učitel, ale jako zkoušený žák, který dobře odpoví na položenou otázku. Toto evangelijní čtení se dobře hodí pro neděli židovsko-křesťanského dialogu i největší židovský svátek Jon kipur – den smíření, který začíná dnes večer.

Na dnešní ekumenické bohoslužbě jsme slyšeli dva úryvky z Písma (Judit 8,9-17 a Jan 4,5-19), v nichž vystupují ženy: Judit a Samařanka. Mezi těmito ženami je propastný rozdíl. V obou příbězích je klíčovým pojmem voda. 

Už první minuty po zvolení nového papeže Lva XIV. zaplavily veřejný prostor dohady, nakolik bude ve Spojených státech narozený pontifik navazovat na svého předchůdce, svatého Františka z Buenos Aires.