Je náboženství radostná záležitost, splynutí s Bytím, nebo drama, které nás upozorňuje na propasti lidské existence, na naši pomíjivost a zánik? Jeden z druhů náboženské zkušenosti se nazývá náboženstvím zdravé mysli. (Je opakem náboženství duše nemocné.)

Vácha, připravující řadu mladých lidí k jedné z poněkud opomíjených křesťanských svátostí, nekoncipuje tuto přípravu jako obvyklé posezení na faře s četbou katechismových paragrafů a anathemat. Vácha vědec znalost základního katolického dogmatického thesauru tak trochu předpokládá. V přípravě mu nejde o vyučování, o zkoušení, o známkování, o mravní soudy nad tím, zda si ten či onen muž či žena už zaslouží přistoupit ke svátosti, pro niž se sám a dobrovolně rozhodl.

Ten den nebyl ničím zvláštní. Podobal se všem předchozím, v nichž si žena, říkejme jí Eva, kladla po tisící otázku svého proč. Její muž Adam, chlapík, kterého byste na ulici přehlédli jako jednoho z mnohých, totiž začal nenávidět. Koho že začal nenávidět? Ty druhé, jí, své okolí, Romy, muslimy, celý svět.

Když ještě Boha na zemi nikdo nechválil, chválilo jej „množství rytířstva nebeského“ (nový překlad: „množství nebeských zástupů“). Jejich chvála zní na nebi i na zemi, zní všude, mohou ji slyšet všichni, slyšíme ji i my. Všichni se mají dozvědět, v čem spočívá „sláva Boha na výsosti“: Nade vše vyvýšený Bůh zjevil, dal poznat svou slávu,

V kostelích se odedávna hovoří a káže nejen o dějích dávného Izraele, ale také o dějích, které se přímo kolem nás dějí. Dnes se často hovoří a káže o genderové teorii. Ale já o ní kázat nebudu. Proč ne? Protože jsem vůči teoriím spíše opatrný. Naučil mě tomu celý život, strávený na akademické půdě, tedy právě mezi lidmi, kteří mají rádi teorie. Jenže tady nejsme na akademické půdě, tady jsme v kostele, kde se nekáží teorie. Bible obsahuje velmi málo teorie, ale konkrétní příběhy, příklady a podobenství. Budu tedy mluviti o tématu, které se týká mnoha konkrétních lidí, kteří žijí mezi námi a s námi. Budu mluviti o transgenderu.