Drahý bratře, jako novému prefektu Dikasteria pro nauku víry ti svěřuji úkol, který považuji za velmi cenný. Jeho hlavním cílem je totiž uchovat učení, které vyplývá z víry, abychom ve „svém vztahu ke světu vydávali počet ze své naděje, ale nikoli jako nepřátelé, kteří ukazují prstem a odsuzují“.

Možná si také všímáte, jak málo se v reflexi biblických textů věnujeme lásce. Když už je třeba se s láskou v Bibli nějak vypořádat, téměř vždycky to nakonec skončí u lásky k Bohu, kterou lze velmi snadno žít na platonické úrovni. Můžete v životě dělat neuvěřitelné kotrmelce a tapetovat sociální sítě takovou mírou nenávisti, před kterou se podlomí kolena i lidem vyloženě otrlým, a přesto se v tom samém okamžiku můžete zaklínat řečmi o lásce k Bohu a o tom, jak milujete hříšníka, ale nenávidíte jeho hřích.

„Spiritual, not religious“, tedy „duchovně zaměřený, ale nenáboženský“ se zdá být heslem doby, bohužel i pro mnohé dřívější křesťany. Na prvém místě stojí asi deziluze z církevních institucí, ale současně se zdá, že se zachvěly v myslích a srdcích těchto nových duchovních poutníků i jejich dřívější představy Boha samotného.

Průzkumy veřejného mínění, sociologické výzkumy, lidské zkušenosti i mnohé statistiky ukazují, že tolerance slovního, fyzického či „výchovného“ násilí je nejen v zemích za bývalou železnou oponou stále značná.

Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy (KTF) dostala zákaz přijímat nové studenty do bakalářského a magisterského studijního programu Teologické nauky, což vyplývá z květnového zápisu Rady pro vnitřní hodnocení, která dohlíží na kvalitu výuky, vědy, výzkumu a dalších činností na univerzitě.