Články – Jeroným Klimeš:

Páté přikázání (De 5, 17) je první z trojice lapidárních přikázání (nezabiješ, nesesmilníš a nepokradeš), ke kterým ani Hospodin ani Mojžíš nepovažovali za nutné dodat jakýkoli komentář.

Cti otce svého a matku svou je opravdu dokonalý Hospodinův příkaz, který nezkušenému dává tu moudrost, kterou by jinak získal až před smrtí.

Těžiště tohoto přikázání je kultivovanost života. Umět odlišovat pátek a svátek je totiž dovednost. Není to každému vlastní. Nejen nevěřící a nejen workoholici proto sklouzávají do stavu, kdy každý den je jeden jako druhý.

Znamení kříže začíná slovy „Ve jménu Otce...“. To je odkaz na prastarou zaříkávací formulaci. Dneska ji vůbec nepoužíváme: „Ve jménu Microsoftu vám přikazuji, abyste používali legální software!“ Dnes ještě právníci v podobném významu používají sousloví „z moci úřední“ či "rozsudek jménem republiky".

Katechetické znění tohoto přikázání - v jednoho Boha věřiti budeš - je poněkud zavádějící, když hovoří o víře. Jak židé, tak křesťané byli vždy přesvědčeni, že Bůh je otázka ne víry, ale přirozeného poznání, tedy jak racionálního, tak ale především osobní zkušenosti s ním a pravdivého pochopení toho, jak byl svět stvořen a jak funguje.