Obnovením církevního školství, a zejména církevních gymnázií, získali po r. 1989 čeští katolíci mimořádně příznivou šanci vychovávat část naší budoucí inteligence v duchu křesťanské víry a kulturní tradice, tedy tak, aby se mladí lidé, kteří těmito gymnázii projdou, stali časem zastánci a šiřiteli křesťanských věroučných i mravních zásad v hospodářském i duchovním životě naší společnosti.

Ve středu, krátce po oficiálním představení nového biografického filmu Francesco rusko-amerického režiséra Jevgenije Afinejevského, obletěla světová i česká média jeho malá část, ve které papež hovoří o homosexuálech jako členech Boží i lidské rodiny a vyjadřuje podporu civilním svazkům pro páry stejného pohlaví.

„A terazky mi povedztě, Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom absurdný?“ zeptal se major Haluška vojína Kefalína ve filmové adaptaci Švandrlíkových Černých baronů. Ani soudruh major, ani vojín Kefalín netrpěli, tak jako švejkovský plukovník Bedřich Kraus, mající též přídomek von Zillergut, vysvětlovací mánií.

V poslední době se mi spojily tři příběhy, které jsem poznal během svého kazatelského putování po církvi, které se nedávno završilo.

I když nás apoštol Pavel varuje, abychom nedělili lidi na silné a slabé (První list do Korintu 8) a aby se naše „svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé“, je to málo platné.