Ve vydání Katolického týdeníku 2018/13 je titulním článkem referát Jakou církev si přejí mladí. „Patnáctistránkový dokument o tom, jakou církev si přejí, odevzdali mladí lidé na Květnou neděli papeži Františkovi. Ten je vyzval, ať se nebojí mluvit otevřeně.“ I já se stále cítím mladý (36), a tak si dovolím, v úctě ke všem autoritám, mluvit otevřeně.

Pouze osmi žadatelům z více než devadesáti čínských křesťanů udělila Česká republika politický azyl. Ministerstvo vnitra odmítlo 70 žádostí a zbývající uchazeči ještě před definitivním verdiktem naši zemi opustili. Podívejme se na situaci katolické církve v nejlidnatější zemi světa.

Kdo alespoň trochu zná církevní prostředí, pochopil, že „Dopis bratru Františkovi“ nebyl psán proto, aby přímo ovlivnil rozhodování o setrvání Dominika Duky v čele pražské arcidiecéze. Není velký rozdíl v tom, jestli ho podepíše 10 nebo 100 000 věřících.

Postní doba nám letos začala poněkud netradičně. O Popeleční středě si většinou uvědomujeme křehkost a časovou omezenost našeho pozemského bytí. Asi stovka signatářů využila symboliky tohoto dne a napsala dopis papeži Františkovi. Prostřednictvím dopisu do Vatikánu tak zároveň připomněli časovou omezenost úřadu pražskému arcibiskupovi, potažmo i některým jeho spolupracovníkům.

Tři dny před druhým kolem prezidentské volby otiskla MF Dnes na titulní straně článek „Pražský imám ve službě teroristů“ s velkou, ale 13 let (!) starou fotkou „ideálního typu vousatého teroristy ". Podle článku policie obvinila z terorismu první tři české občany s palestinskými kořeny. Vyšetřování je tajné, probíhá již půl roku, a můžeme jen spekulovat, jak se téma dostalo do novin právě před volbami.