Bylo to tak před patnácti lety, kdy mi zazvonil doma telefon a představil se mi jeden kněz, kterého jsem kdysi znal: "Předně ti chci popřát všechno nejlepší do nového roku." Poděkoval jsem. Pak pokračoval zvýšeným hlasem: A kromě toho jsem ti chtěl říct, aby sis svoji špinavou hubu přestal otírat o církev svatou a..."  Byl to kněz z jednoho nesmírně zbožného poutního míst.

Nově zvolený český prezident Miloš Zeman o sobě tvrdí, že je tolerantním ateistou. Do nového úřadu mu popřál pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka slovy: "Přeji novému prezidentovi, aby byl úspěšný ve snaze posílit jednotu našeho národa. Očekávám, že jako státník si bude vědom své odpovědnosti za naši zemi, dokáže ji důvěryhodně reprezentovat v zahraničí a bude se při svém působení opírat o morální zásady vlastní naší evropské tradici." K tomuto přání se připojil i olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

I na tu světskou, kterou udělí pan prezident při odchodu ze své funkce. I na tu milost, kterou udělí nový pan prezident při svém nástupu. Milost je přece něco úžasného, je dobře, že tímto způsobem se i ateisté učí chápat, co je to nezasloužený dar. Porozumět tomu činí nejednou obtíž i křesťanům.

Vyslovil jsem veřejně svůj názor na význam prezidentských voleb v době politické kampaně. I když na něm nic neměním, považuji za správné vystoupit ještě po zvolení hlavy státu, a to hned.

Nad výsledky první přímé volby prezidenta vznikla mezi názorovými oponenty Filipem Outratou a Tomášem Halíkem korespondenční diskuse. Magazín Christnet Vám se svolením autorů tuto výměnu názorů v nezkrácené podobě přináší...