V současném západním civilizačním okruhu je možné vidět řadu zneklidňujících jevů, které mnohé lidi vedou k přesvědčení, že tato civilizace je v dosud nevídané krizi.

Tato analýza je sestavena kvůli ohledávání možností pro dobrá evangelizační a misijní kázání, která se v posledních deseti letech konala převážně v evangelických kostelích během festivalu Prague Pride. Festival Prague Pride je pořádán každý rok v létě jako jedna z nevětších kulturních a vzdělávacích akcí o problematice života LGBT+ lidí v České republice i v zahraničí.

Účastníme se synodálního procesu, který je snahou o obnovu církve, návratem k původnímu smyslu evangelijních hodnot, který spočívá v jejich žití. Zabýváme se často následky, nikoli příčinami problémů v církvi. Již na II. vatikánském koncilu byl dán směr obnovy církve. Koncil měl mít pokračování, pro které však nebyla vůle. Jedním z pokynů, který inicioval papež Pavel VI. v době koncilu, byl pokyn sestavit ústavu pro katolickou církev.

V kapli Americké katolické univerzity ve Washingtonu visel obraz nazvaný „Mama“, vytvořený ve stylu odkazujícímu k pietě. Styl těchto piet vyjadřuje lítost a soucit tak, jak je to známo např. z Michelangelovy Piety ve svatopetrské bazilice. Obraz Kellyho Latimora znázorňoval Marii a Ježíše s hnědou kůží. K tomu všemu mrtvý Ježíš na kolenou Marie nesl podobu George Floyda, jehož poslední slova v agonii před smrtí zněla „Mama… Mama“.

Zaujal mě článek Petra Macka „Manželství pro všechny – tři klíčové otázky“. Dlouhodobě se z etického hlediska zabývám otázkou hodnoty lidských vztahů a Božích mandátů. Papež František, rozvíjející uvnitř církve i vně církevního společenství vizi církve jako „polní nemocnice“, nás nenechává na pochybách, že vztah lidí, žijících v církvi, k sobě navzájem a k druhým musí projít, a už prochází velkou proměnou.