Krásné písemnictví bylo už za meziválečného „zlatého věku“ evangelického milieu jeho slabší stránkou. Většinou se však tento umělecký rozměr objevuje jaksi „oklikou“, přes teologii a/nebo přes společenský aktivismus. Což neznamená, že by umělecké výsledky nemohly být pozoruhodné. Teze o „oklice“ veskrze platí u Milana Balabána. Balabán je teolog-filolog, jehož životní působení se točí kolem hebrejštiny. Balabánovy bytové kurzy hebrejštiny byly místem, kde se potkávali zájemci nejrůznějších konfesí i bez konfese.

Salesián Ladislav Heryán na poslední stránce rozhovorů s Josefem Beránkem (U Božího Mlýna - Vyšehrad 2018) říká, že svůj životní příběh dostal darem. Knížka je provokující a tím dobrá, výborný vánoční dárek na poslední chvílí, pokud ještě hledáte, co koupit svým blízkým. Je knihou k vášnivým rozhovorům, které může nastartovat. Nehodnotí život minulý, vypadá napřažená do budoucnosti.

Rozhovory na vážné téma by měly být odlehčeny dobrou mírou humoru a nadsázky. Jedná-li se navíc o téma, které nemine žádného ze čtenářů, tedy skutečnost smrti a umírání, mělo by být odmocnění takové vážnosti principem celé knihy. Řekne-li se v České republice „hospicová a paliativní péče“, jako synonymum se okamžitě vybaví jméno lékařky Marie Svatošové.

8. října 2018 jsme se v přeplněném pražském kostele u Martina ve Zdi loučili s emeritním synodním seniorem Českobratrské církve evangelické a dlouholetým předsedou Ekumenické rady církví Pavlem Smetanou. Pánem církve byl odvolán z této časnosti v jednaosmdesáti letech svého naplněného života. Pavel Smetana byl postavou porevoluční transformace života nejen své církve, ale také i české ekumeny.

Rozhovor s Massimem Faggiolim například o tom jak se liší nebo neliší Františkův přístup ke krizi způsobené sexuálními delikty od přístupu papeže Benedikta, jestli můžeme poslední události vidět prizmatem kulturní války uvnitř církve a jaká by měla být papežova odpověď.