Často slyšíme povzdechy o tom, že nejlepší české filmy vznikly v temných dobách komunismu. A opravdu: nesmrtelná, oblíbená a televizními stanicemi stále opakovaná díla jako Marečku, podejte mi pero, Jáchyme, hoď ho do stroje nebo Na samotě u lesa vznikla uprostřed sedmdesátých let, která obvykle označujeme jako „temné období normalizace“. Není to nějaký český paradox? Odpověď, kterou se pokusím zdůvodnit následující srovnávací studií, zní: Nikoli. Je to paradox filmově-historický. Podobnou nostalgii za krásnými filmy ze sedmdesátých let mají i v zemi s naprosto odlišnou historickou zkušeností, v Itálii.

Je dobojováno. Po letošních volbách už je jasné, že strana lidová už příští čtyři roky v české poslanecké sněmovně nic neovlivní. I když platí zásada, že se nemá kopat do mrtvol (kterou se však Češi ve svých dějinách nikdy neřídili a po „vítězných bitvách“ si s oblibou vylévali zlost na kdekom z „nepřátelského tábora“ - tu na Mariánském sloupu, tu na občanech německé národnosti- aby po letech zase devótně uctívali potomka rakouské šlechty), budou se hledat různé příčiny této prohry, která znamená bohužel i ústup křesťanských hodnot z české politiky.

Ve dnech 30. září až 4. října proběhl v Olomouci již 8. ročník mezinárodního festivalu duchovních filmů Film ve znamení ryby. Jeho program byl i letos bohatý a organizátoři v čele se Studiem Velehrad a Veronikou Müllerovou připravili hostům a návštěvníkům také mimořádně pestrý doprovodný program. Letošním tématem byla Totalita v nás, tedy reflexe polistopadového dvacetiletí, ale i vzpomínky na dobu temna.

S mírný zpožděním se v těchto dnech dostává k našim čtenářům časopis Dialog Evropa XXI Moravsko-slezské křesťanské akademie. S novým redakčním týmem vychází krátce po sobě čísla 1-2/2008 a 3-4/2008. V prvním čísle se  v rubrice Naše téma vracíme k loňské bioetické konferenci na téma Euthanasie versus paliativní medicína. Zajímavé příspěvky k tomu napsali Marta Munzarová a Jaro Křivohlavý. Rubrika Studie přináší například pohled na každodenní život ve středověkém klášteře nebo příspěvek slovenského filosofa Innocenta-Márii V. Szanisló o díle Hannah Arendtové.