Děj filmu se odehrává v současnosti na Sardinii. Ale mohli bychom také říci, že by se mohl odehrávat kdekoli v „postcovidové době“, všude tam, kde se z lidí stávají zamaskované přízraky a kde jakákoli snaha vybřednout z nezvratnosti osudu je předem odsouzena k nezdaru. Kulisou příběhu obyčejných bezbranných lidí, kteří marně zápasí o záblesk naděje, je vyprahlá pustina, která odkazuje někam k Antonioniho existenciálním scenériím industriální Apokalypsy.

Knihu Dani Horákové O Pavlovi pokládám osobně za knihu roku, a není to jen proto, že kniha je sama o sobě zvláštní, stejně jako byl zvláštní uplynulý rok. Tím hlavním důvodem je to, že je to kniha, nad kterou se dá dlouze přemýšlet a skrze ni je možné reflektovat také mnohé jiné souvislosti, děje a stavy, které jinak zpravidla přísluší duchovním vědám.

Velehrad je dobré místo pro historické exkurze a konference, ale nevhodné pro duchovní prožitky. Ale není to vina Velehradu, stejně jako viníkem Ludvíkových křivd nebyla Strážnice. Možná je to vina společnosti, ve které žijeme, a tedy vina každého z nás... Tu vinu můžeme překrýt zpěvem, vínem, tancem či evropskými projekty. Ale nezbavíme se jí.

Moravské poutní místo Svatý Hostýn na Kroměřížsku, je hora opředená tradiční mariánskou zbožností a také pověstmi a legendami. Hostýn zvláště od poloviny 19. století přitahoval zájem jak umělců, tak i historiků, archeologů či jen amatérských badatelů.

Ota Pavel by z toho vytěžil krásné povídky, Otokar Březina by o tom vytvořil mystickou básnickou skladbu, Pavel Juráček třeba ještě působivější filmový epos než jeho zpracování Gulliverových cest. Ale současná česká katolická literatura se vyznačuje velmi úzce vymezenými žánry stejně jako úzce vymezeným okruhem autorů.