Návrh Dominika Duky, potažmo ČBK, aby se členkou Rady České televize stala ekonomka z Masarykovy univerzity Hana Lipovská, vyvolal významné otázky, které nejsou jen diskusní či politické, ale také eklesiologické.

Film Dva papežové je v mnoha ohledech pozoruhodným psychologickým vyprávěním, nořícím se do vztahu Jorge Bergoglio a Josepha Ratzingera. Oba přitom vykresluje v časové perspektivě od úmrtí Jana Pavla II. do času krátce po zvolení Františka.

V pátek 15. září zemřel Josef Šik, kněz Brněnské diecéze. Patřil do okruhu F. M. Davíka, z jehož rukou přijal kněžské svěcení. Jeho role v podzemní církvi byla dána řadou determinantů, které určitým způsobem z něj dělají typického zástupce jistého vnímání této církevní struktury. S téměř mučednickým příběhem, zkušeností s PTP a nakonec s nezájmem samotného Davídka. Byl totiž původním řádným seminaristou, který studia z důvodu zásahu KSČ nedokončil.

O zesnulém kardinálu Miroslavu Vlkovi bylo napsáno již mnoho slov. Rád bych dnes s odstupem zhodnotil jeho osobnost srovnáním s filosofem Janem Patočkou. Je příznačné, že si v budoucnu budeme data jejich smrti u Patočky 13. a u Vlka 18. března připomínat vedle sebe. Můžeme sledovat několik myšlenkových paralel, které mohou být zajímavé jak ve vztahu obou výrazných osobností své doby, tak také jako jistý hodnotový přenos do současnosti. A to i přesto, že život filosofa a kardinála, akademika bez možnosti přednášet a myče oken se v mnohém lišili a je nutné si dát pozor na případné laciné analogie.

K příležitosti nedožitých stých narozenin Oty Mádra si dovolím přinést krátkou reflexi některých významných momentů jeho myšlení a života, jakkoli jsem si vědom toho, že text nenabízí ani hlubokou a dlouhodobou osobní zkušenost s touto osobností, ani systematickou analýzu jeho díla. Přesto se domnívám, že jeho reflexe očima již více než čtvrtstoletí svobodné církve je zajímavé a důležité.