Z účasti na bohoslužbě ve Wotrubově kostele Nejsvětější Trojice jsem si odnesl především jednoduchý postřeh. Není nijak nový. Jen nově bytostně prožitý. Podstatná otázka, jak dnes zvěstovat evangelium, jak svědčit o radosti z nového života v Kristu, nespočívá v tom, jakou kdo hraje roli uvnitř církve.

Naším záměrem bylo přispět k diskuzi, po níž se i ze strany arcibiskupství volá. Naše debaty vzbudily zájem, což se projevilo jak účastí a zapojením těch, kdo přišli přímo k nám do sálu, tak i těch, kdo sledují záznamy debat na sociálních sítích. Byli mezi nimi i přímo zainteresovaní, kněží a členové farních rad. Účast na obou debatách, ovšem především na druhé z nich, mě vede k zamyšlení ani ne tak nad finančními ukazateli a ekonomickými strategie, jakkoli jsou velmi důležité, ale spíše nad východisky a celkovým rámcem nastolené problematiky. 

V rozhovoru pro speciální číslo Revue Théologique des Bernardins (listopad 2016) věnované současné české teologii se nás, fr. Filipa a mě, naše tazatelka ptala, jakým způsobem a především jakou teologii děláme.

Vraždy dvou mladých lidí před bratislavským klubem Tepláreň, ke kterým došlo 12. října 2022, vyvolaly obrovskou vlnu reakcí ve slovenské i české společnosti. Oficiální reakce ze strany církve jsou v obou zemích více než vlažné.

V současném západním civilizačním okruhu je možné vidět řadu zneklidňujících jevů, které mnohé lidi vedou k přesvědčení, že tato civilizace je v dosud nevídané krizi.