Přesně před 80 lety byla protektorátními úřady nařízena tzv. rekvizice zvonů. Nejvíce postižena válečným zabavováním byla samozřejmě římskokatolická církev, které patřil v českých zemích suverénně nejvyšší počet zvonů, řádově jde o tisíce kusů. Rekvizice se ale samozřejmě dotkla i církví (a institucí) dalších. Oproti obecnému povědomí však nebyly zabavovány pouze zvony, ale například také varhany, někdy dokonce i části budov (např. měděné střechy).

Vrcholní představitelé církví napříč zeměmi s napětím sledují aktuální vývoj situace na hranicích mezi Ukrajinou a Ruskou federací. Někteří z představitelů již na krizi zareagovali, jiné církve jsou prozatím zdrženlivé. Ve svých prohlášeních vyzývají křesťanští představitelé nejen k udržení míru na ukrajinsko-ruském příhraničí, ale i ke změně politického smýšlení.

Popeleční středa je také jedním z dní nejpřísnějšího půstu. Jenže – jak  se správně postit? Nejíst maso, hladovět, pít jen vodu, odříct si televizi? Nebo je to snad jedno?

Všichni dobře známe ten tradiční a slavný příběh o Marii s Josefem a jeho trampotách při hledání místa k spočinutí... o malém miminku, které se má stát největším z králů. Všichni si uvědomujeme, že i přes svoji maličkost, křehkost, zranitelnost a značnou pasivitu je Ježíš ústřední postavou vánoční zvěsti. Zkusme se ale tentokrát podívat na narozeni Ježíše Krista z trochu jiného pohledu, než jak ho známe z malebných vyřezávaných betlémů.

Českobratrská církev evangelická vznikla přesně před stoletím spojením Evangelické církve augsburského vyznání (luterských) a Evangelické církve helvétského vyznání (reformovaných). Ustavující generální sněm byl svolán na úterý 17. prosince 1918 do Smetanovy síně Obecního domu v Praze. Téměř na den přesně se po stoletech evangelíci znovu sešli k oslavě stého výročí církve na stejném místě.  Cesta ke vzniku Českobratrské církve evangelické je ovšem cestou strastiplnou, složitou a dlouhou...