Litanie sestavené pro ekumenickou velikonoční vigilii v pražském kostele Českobratrské církve evangelické u Martina ve zdi.

Veronika je prvotinou těch, kdo uchovávají otisk Kristových ran, jeho tváře, neboť „sňali roušku ze svého srdce“ a podali ji trpícím. Milosrdní vidí Kristovu tvář v těch, kdo trpí, a sami ji zjevují světu tím, že trpícím prokazují účast, lásku a pomoc.

Katechumenát. Jedna z největších věcí, kterou církev naplňuje Boží poslání. Katechumeni to neměli snadné už v prvotní církvi. Stát se křesťanem v době, kdy se římské impérium otřásalo v základech a v osobách jednotlivých císařů se nechtělo vzdát  svých bohů, se někdy rovnalo nastoupené cestě k mučednické smrti. 

Někdy od druhé poloviny 20. století jsou obyvatelé této planety vystaveni terorismu. Po opakovaných teroristických akcích, které připravily o život mnoho lidí, se dokonce začalo říkat, že válka je oproti této formě zla přijatelnější. Je totiž zřejmé, kdo je nepřítel, je možné jej odhalit a bojovat proti němu. V těchto dnech jsme svědky něčeho podobného. Jen v roli teroristů nejsou zfanatizovaní lidé, ale koronaviry.

Myslím na Vás všechny s láskou a v modlitbě v těchto nesnadných časech. Každému z Vás, Vašim rodinám a blízkým přeji Boží ochranu nejen před koronavirem, ale také před zhoubným virem strachu a malomyslnosti.