V souvislosti se Dnem modliteb za mír ve světě, který se na pozvání papeže Jana Pavla II. konal ve čtvrtek 24. ledna v Assisi, vyjádřil Svatý stolec ústy předsedy Papežské rady pro jednotu křesťanů, kardinála Waltera Kaspera, stanovisko k otázce synkretismu, ekumenismu a mezináboženského dialogu.

Reakce P. Vojtěcha Daňka na článek M. Semína Je třeba dalšího Assisi? je bohužel jednou z ukázek toho, jak by reakce vypadat neměla. Pokud si tedy z následující analýzy vezme její autor a případně i čtenáři nějaké poučení, bude to dle mého subjektivního názoru nepochybně jen a jen k větší cti a slávě Boží.

Co má společného Ježíš s Egyptem? Je to nějaká nová verze evangelia? Například jako v roce 1957, když tvrdil sovětský vědec Anton Romanovič Zebrak, že budeme v roce 2007 jíst trešně, slívy a jiné ovoce bez pecek?

Konec světa znamená zmizení světa v jeho současné podobě. Udělá tak místo „všemu“ zcela novému: „všemu“ zcela identickému s lidstvem definitivně shromážděným v Kristově životě a lásce. Materiální svět bude existovat v prvcích, které se integrují do dokonalého rozvoje lidstva.

Naděje na věčný život je vlastní lidstvu. Nemohla by se rozvíjet ve stvořeních čistě materiálních. Jen lidé ve viditelném světě, mohou být vedeni touto nadějí. Ale tatáž naděje je obrácena k tělesné přeměně, určená, aby získala lidskému bytí naplnění určení, jehož není dosaženo jen povýšením duše k božskému životu.