Články – Vít Luštinec:

Smířlivá ruka katolické církve byla odmítnuta. Období intenzivního snažení Vatikánu dospět k dohodě ukončilo schizmatické Bratrstvo sv. Pia X. zamítavým stanoviskem. Věroučná preambule nabízená Vatikánem je pro ně nepřijatelná. Bude „dialog“ mezi tradicionalisty a Římem pokračovat?

V současnosti projednávaný zákon o narovnání mezi státem a církvemi se od racionální argumentace přesouvá do čistě emoční roviny, což není nikdy dobře. Údajně hamižné církve (především ta římskokatolická) touží po majetku, a poučovat je proto začal i komunista Grebeníček. Nepopulární opatření od nepopulární vlády pro nepopulární církve má navíc neinformovaného obhájce v podobě paní ministryně Hanákové, a tak se ani nedivím, že je přijímáno s rozpaky. Přesto si troufám tvrdit, že je tento zákon více než potřebný a výhodný pro stát, církve, obce i ateisty.

V současnosti projednávaný zákon o narovnání mezi státem a církvemi se od racionální argumentace přesouvá do čistě emoční roviny, což není nikdy dobře. Údajně hamižné církve (především ta římskokatolická) touží po majetku, a poučovat je proto začal i komunista Grebeníček. Nepopulární opatření od nepopulární vlády pro nepopulární církve má navíc neinformovaného obhájce v podobě paní ministryně Hanákové, a tak se ani nedivím, že je přijímáno s rozpaky. Přesto si troufám tvrdit, že je tento zákon více než potřebný a výhodný pro stát, církve, obce i ateisty.

V současnosti projednávaný zákon o narovnání mezi státem a církvemi se od racionální argumentace přesouvá do čistě emoční roviny, což není nikdy dobře. Údajně hamižné církve (především ta římskokatolická) touží po majetku, a poučovat je proto začal i komunista Grebeníček. Nepopulární opatření od nepopulární vlády pro nepopulární církve má navíc neinformovaného obhájce v podobě paní ministryně Hanákové, a tak se ani nedivím, že je přijímáno s rozpaky. Přesto si troufám tvrdit, že je tento zákon více než potřebný a výhodný pro stát, církve, obce i ateisty.

Sjednocování Evropy v podobu Unie je bezesporu jedním z nejvýznamnějších procesů celosvětového významu od poloviny 20. století. Srovnávat s tím lze snad jenom vlnu osamostatňování kolonií v Africe a Asii, mocenský vzestup a pád někdejšího Sovětského svazu, ke konci století pak rostoucí význam Číny a zásahy do světových událostí vycházející z islámského světa.