Kam bychom přišli, zaznívá nejen z tradicionalistického a krajního katolického prostředí, kdyby si pro Boží požehnání chodili ke knězi rozvedení a znovu sezdaní katolíci, nebo dokonce homosexuálové, kteří svoji vzájemnou lásku, úctu a respekt korunují vztahem a společným životem. Dost bylo v naší církvi Ein Kessel Buntes!

Pojďme se podívat na pět výzev, kterým čelí teologické fakulty. Vycházet budu z perspektivy Olomouce, kde působím, a nečiním si nárok na úplnost. Naopak budu rád, když mě ostatní doplní v komentářích.

Náboženství a politika se vzájemně ovlivňují. V minulosti každé spojení trůnu a oltáře skončilo pro církev kompromitujícími fakty a často přímo katastrofou. V Evropě se poslední „státní církve“ oddělují od státu. Tento pozitivní trend však neplatí pro všechny církevní organizace. Jedním z příkladů je ústřední výbor Světové rady církví (SRC).

Úplně nejhorší je ale to, že vzniklá situace nutně vede ke spekulacím o nějakém skrytém motivu. Byl děkan k této oběti někým přemluven? Kým a proč?

Rozhovor je to pozoruhodný. Jinek kritizuje některé ze svých oponentů pro „neschopnost elementární kritiky zdrojů“. Pokusím se tedy postupovat podle akademických pravidel a hypertextově na všechny zdroje odkazovat. Nevadí mi, že to Jinek v rozhovoru nedělá, v rozhovoru je to normální. Normální nejsou manipulace, lži, připisování vlastních chyb druhým, útoky na kolegy, podřízené nebo přímo celé katedry či fakultní obory.