Nekrolog současného děkana Katolické teologické fakulty k čtvrtečnímu úmrtí Prof. ThDr. Václava Wolfa.

V přírodě je běžné, že útočící zvíře se zaměřuje na nemocného a slabšího jedince, aby ho snázeji mohlo ulovit. Něco podobného se objevuje i v oblasti pohlavního zneužívání. Agresor si pečlivě vyhlédne svoji oběť: vybírá jedince, který pochází z problémové rodiny, ve které nepoznal životní jistotu a lásku, cítí se osamocen, je sexuálně a citově neukojen…

Zažili jsme již celonárodní anketu, koho že si nanejvýš vážíme. Jednoznačně vyvoleným se mohl stát Jára Cimrman. Leč byl organizátory ze soutěže vyloučen. O bourání a ničení soch toho známe již hodně. I v „moderní době“. 

Církve schválení zdanění restitučních náhrad nezničí. Jestli dokázaly vzdorovat totalitě tolik let, potom je zdanění jen malou epizodou v jejich životě a práci. Být znovu okraden, to není ostuda. Ostudou je krást a krádež znovu na denním světle opakovat. Důležitou reakcí v případě zdanění by mělo být pokračování v rozvíjení misijního poslání Kristovy církve a kooperace se státem v oblastech, kde to je možné (sociální služba, školství, kaplanské služby, morální výchova). 

Objevil se nám tu v českém prostředí najednou jakýsi vnitrocírkevní spor, kulturní válka mezi dvěma pojetími katolicismu. Spor mezi z ciziny importovaným apokalyptickým buď-a-nebo-katolicismem (pozor: oxymóron!) a tradičním českým zvěřinovským nejen-ale-i-katolicismem. Jde tedy o spor o povahu a také styl katolicity.