Sestry a bratři, příchozí a přátelé, nebojte se! Konejte zázraky! Konejte ty zázraky, které potřebuje tento svět a tento den a tato země a tato planeta!

Vážený bratře kardinále, jménem svým a jménem celé řady evangelických věřících Vás prosím o pomoc ve věci vyřešení tohoto narůstajícího konfliktu, který může velmi poničit to, co jste i Vy léta budoval na ekumenickém poli.

Zdeněk Eminger chápe můj text jako součást polemiky o knize Štěpána Smolena Cesta na Západ. Správně ovšem konstatuje: „Vojtěch Novotný neříká, na čí straně stojí.“ Neudělal jsem to. Neumím totiž takový postoj zaujmout.

Odpovědět na otázku v nadpisu či její modifikovanou verzi „Obětovat za někoho mši (svatou)?“ ano, či ne není jednoduché. Tak jako se příslušná praxe vyvíjela ve více vrstvách, i odpověď má více vrstev.

Se zájmem jsem si přečetl esej teologa a filozofa Vojtěcha Novotného, který je zároveň děkanem Katolické teologické fakulty v Praze. V jeho analyticky laděném textu jsem pro sebe našel některé zajímavé myšlenky a teze. Jde však o úvahu svou stavbou a stylem, mám za to, určenou dovnitř teologizujícího prostředí. Jeho reakce na článek Norberta Schmidta, resp. Smolenovu knihu „Cesta na Západ“, se v úvodu paradoxně zříká polemiky (ač polemizuje) a ani v detailech nenaznačuje, kde se na každodenní lidské úrovni nachází konkrétní prolnutí.