Bude to dlouhé. Musí být. I když jsem se ve své specializaci otázkami sexuální etiky zabýval, není to obor, který by mě nějak zvlášť přitahoval. Nejsem odborníkem na všechno, mám své limity, mnoho otázek mám nezodpovězených, někde mi chybí přímá zkušenost anebo jsem zas příliš ovlivněn zkušeností druhých a jejich interpretací.

Je známo, že papež František dělá čas od času neomalené nebo politicky nekorektní vtípky. Kroucení hlavou a zdvižená obočí vyvolal například stereotypními poznámkami o tchyních a občasnými zmínkami o ženách jako třešničkách na dortu.

Ptám se v poslední době stále častěji sám sebe, jak je možné, že jedna a ta samá věc vyvolává u různých lidí zcela odlišné reakce a závěry. Jak to, že lidé, jejichž základní světonázorové zázemí je v zásadě totožné, a které navíc spojuje pravděpodobně také upřímně a niterně prožívané přihlášení se ke křesťanské víře, mohou některé ne nepodstatné věci vnímat nikoli různorodě, ale skoro až protikladně.

Debata na téma „gender“ jako výzva pro teologii a církev. Mnozí nemají přesnou představu, co se tímto termínem označuje, a právě proto jsou přístupni zavádějícím výkladům. Problematika genderu představuje výzvu, kterou si církev a teologie z mnoha důvodů nesmějí dovolit ignorovat.

Nazývají papeže Františka heretikem, formulují rigidní morální představy a občas zastávají fantastické apokalyptické vize. Ale co je motorem pro tvůrce a uživatele příslušných internetových fór, kteří se sami hlásí ke katolické církvi?