Edice Dennodenně vydávaná nakladatelstvím Biblion si klade za cíl „bez církevního a akademického žargonu“ přibližovat Bibli lidem, „kteří se chtějí dostat pod povrch biblických textů, aniž by museli mít teologické vzdělání“. Výklad proto má být snadno srozumitelný, podávaný „ve stravitelných denních porcích“ (obnášejících jednu, často necelou stránku biblického textu a jednu stránku výkladu) a vtahovat text na „kolbiště současného světa“.

Jsme ještě schopni vyprávět vlastní život jako příběh? Připravují nás smartphony a sociální sítě o pozornost, nebo jen opakujeme staleté obavy z nových technologií? Právě těmto otázkám se v první epizodě nového teologického podcastu Na hranici věnují Martin Kočí a Tomáš Sixta. Jejich debata vychází z knihy jihokorejsko-německého filozofa Byung-Chul Hana Krize vyprávění.

Jsem vděčný za příležitost k setkání s Ludmilou Javorovou, které iniciovala ona sama. Z nějakého důvodu mi důvěřovala a přála si vylíčit mi příběh církevního společenství Koinotés, jak ho sama prožila. O této části skryté církve jsem věděl poměrně hodně od biskupa Jana Blahy, který po polovině devadesátých let často zastupoval v mém rodném městě Hořice.

Dokáže se římskokatolická církev finančně osamostatnit, aniž by ztratila ze zřetele své poslání? Kdo rozhoduje o jejím majetku a kdo kontroluje hospodaření? Nový díl Uzlů se věnuje konci státních příspěvků na činnost církví, kauzám kolem hospodaření pražského arcibiskupství i zapojení věřících do rozhodování.

Úmrtí Ludmily Javorové oživilo diskuse o ordinaci žen i ženatých mužů v římskokatolické církvi. K té časem jistě dojde; otázka nezní „zda“ ani „kdy“, ale „jak co nejcitlivěji“. Chci zde reflektovat model kněžství, jehož pouhé rozšíření na ženy či ženaté muže neumenší jednu z klíčových obtíží dnešní římské církve: klerikalismus, tedy pojetí církve, v níž svátosti, rozhodování a identita „patří“ svěceným a ostatní jsou příjemci.