Emeritní předseda Ekumenické rady církví se rozpomíná na setkávání s kardinálem Dominikem Dukou v průběhu let – na úspěšnou ekumenickou spolupráci i na pozdější nesnadné okamžiky.

Jedním z důvodů současné polarizace v katolické církvi a vleklých vnitřních i vnějších krizí je způsob jejího nároku na neměnnost a neomylnost učení garantované učitelským úřadem církve. V posledních dvou stech letech katolická církev jen váhavě mění svoji nauku a postoje, zpravidla až v momentu, kdy jsou už zcela neúnosné a neudržitelné vzhledem k rozporu s vědeckým poznáním světa a ohrožují základní hodnověrnost církve jako takové.

4. prosince byly představeny výsledky papežské Komise pro studium ženského diakonátu. Tu v dubnu 2020 ustavil na přání papeže Františka tehdejší prefekt Dikasteria pro nauku víry kardinál Luis Francisco Ladaria Ferrer. Ten, in foro interno, připustil, že raná církev jáhenky znala, ale pravděpodobně ne vybavené svátostným znamením skrze vzkládání rukou čili svěcením.

Jazyk obou článků ukazuje skutečný postoj arcibiskupství k synodalitě: Podporuje synodalitu tam, kde se netýká jeho samotného. Připomíná podobnou situaci, které čelili představitelé bývalého režimu v osmdesátých letech minulého století.

Zeptali jste se někdy sami sebe, co byste chtěli říct svému okolí a světu dříve, než zmizíte? Ve stejnojmenné knize Než zmizím se o tom v rozhovoru s novinářem Petrem Šabatou pokusila někdejší diplomatka, politička, filmová herečka a žena mnoha dalších talentů Magda Vášáryová.