Zdá se mi, že lidé, které tzv. omrzela církev, kteří v ní přežívají doslova na zapřenou, nebo jsou na cestě postupného opouštění církevního společenství, či ho již opustili, ale stále ještě hoří duchem nebo pro ducha evangelia, mají konečně někoho, kdo hovoří jejich jazykem zevnitř církve.

Jen málokterý člověk s českými kořeny si zasloužil být, tak jako Karel Kryl, zachráněn ze zakletí  ikony, jejíž písně se hodí komukoliv, aby jimi protestoval na znamení svého žalu a v podstatě proti čemukoliv.

Časopis Respekt publikoval nedávno esej Davida Brookse s názvem „Čím nahradit pokroucené křesťanství, které dnes vládne Americe“. Brooks se zde vymezuje proti MAGA křesťanství, které je dnes v USA na vzestupu, a hledá cesty ven z této pasti.

Hlavním motivem, který se prolíná všemi otázkami, komentáři i hlasováním, je podle mého názoru pojetí jednoty v církvi a jednoty církve. Žádoucí jednota, jak její pojetí v dokumentu vnímám, se blíží jednolitosti a možná až uniformitě v jednotlivostech. Z dikce dokumentu se dá vycítit obava ze všeho, co by takto chápanou jednotu mohlo narušit.

„Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.“ Kolik zašmodrchaných a všelijak potlučených teologických definic o lásce jsem už četl. Kolik jsem jich slyšel v kostelech. A kolik jsem jich neslyšel tam a tehdy, kdy na ně lidská srdce čekala jako na smilování.