Slovenský týdeník Týždeň přinesl na konci března zajímavý rozhovor o postojích církevních představitelů na východě Ukrajiny. Jozef Majchrák klade otázky polskému novináři Andrzeji Grajewskému, který je i u nás známý jako autor knihy Jidášův komplex.

To, že papež přijal 10. dubna po dlouhé době emeritního trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka, je samozřejmě potěšitelná zpráva. Hned se objevily spekulace o tom, co celá věc znamená. Rozhodně přitom, jak známe rychlost vatikánské byrokracie, nemůžeme počítat s tím, že by k nějakým změnám došlo příliš brzo.

O setkání papeže Františka s emeritním trnavským arcibiskupem Róbertem Bezákem informovalo Tiskové středisko Svatého stolce jedinou větou. I přesto každý čeká hotové odpovědi. Bez ohledu na to, jak dlouho setkání papeže s arcibiskupem Bezákem trvalo a o čem spolu hovořili, jde o největší posun v celé kauze.

Jenom být, sám pro sebe být a existovat, je nekonečně málo ve srovnání s životem žitým pro druhé. I v takovém životě má ale práce na sobě samém důležitý a snad i rozhodující význam. Nelze se jí vzdát.

Dominik Duka prožil během svého kněžského života mnohé - odnětí státního souhlasu, působení v ilegalitě a dokonce věznění. Až po listopadu 1989 tak mohl Duka začít stoupat v hierarchii římskokatolické církve. Před pěti lety, 10. dubna 2010, byl uveden do funkce pražského arcibiskupa a primase českého.