Koncem srpna letošního roku se v Semaníně u České Třebové konala ekumenická bohoslužba. Přinesla mi nové obzory i přátelství. Troufám si říct, že stejná touha přivedla i letos ty, které spojuje křest a víra, znovu na toto místo – k prožití společné bohoslužby, rozhovoru a sdílení, v rovině lidské i duchovní, bez ohledu na naše církevní šuplíčky.

Na dnešní ekumenické bohoslužbě jsme slyšeli dva úryvky z Písma (Judit 8,9-17 a Jan 4,5-19), v nichž vystupují ženy: Judit a Samařanka. Mezi těmito ženami je propastný rozdíl. V obou příbězích je klíčovým pojmem voda. 

V plné duševní svěžesti a neutuchající aktivitě se v letošním roce dožil devadesáti let prof. Dr. Ulrich Duchrow, německý evangelický teolog a sociální etik, církevní a ekumenický pracovník, organizátor a aktivista. Jeho akademické a profesní počátky spadají do šedesátých let, do doby, kdy ve společnosti rezonovaly naděje na lepší budoucnost. 

Řada lidí včetně mnoha novinářů a tradicionalisticky uvažujících katolíků se dnes domnívá, že současné problémy KTF jsou založeny na sporech mezi tradicionalisty a modernisty. Při pohledu zvenčí by se mohlo zdát, že obě názorové skupiny mají podobnou sílu, za jednou stojí pražský arcibiskup, za druhou rektorka. Skutečnost je úplně jiná... 

Zdá se, že se celá kauza KTF nyní stala především bojem o paragrafy – jakým způsobem se má vykládat zákon o vysokých školách? Co přesně znamená ta či ona formulace vnitřních předpisů? Pro jedince z právní praxe sledování a studium série bezprecedentních situací může znamenat nový koníček.