Články – Pavla Holíková:

Pro člověka bylo vždycky výzvou hledání odpovědí na otázky. Jenže sledujeme-li realitu kolem sebe, přijímání zpětné vazby i prosté naslouchání je spíš vzácnost. Je to namáhavá práce, a služebné kněžství v církvi znamená především moc, jakkoliv se jí eufemisticky říká služba. Ne náhodou je ženám, pro které je téma i jen ženský diakonát, připisovaná touha po moci.

Německo je stále zatíženo dědictvím kolébky Lutherovy reformace. Během trvání Synodální cesty ve Vatikánu zesílily obavy, že by mohlo nastat cosi jako druhá reformace, nové schizma pod německým praporem. Mezi kurií a německou biskupskou konferencí panuje napětí nejpozději od roku 2019. Novinář Benedikt Heider píše v souvislosti s patovou situací německé a vatikánské synodality o kvadratuře kruhu. 

Znáte to. Probudíte se a mísí se vám sny se skutečností. Nevíte, co z toho je vlastně pravda, co jste kdy řekli, nebo řekl někdo vám a zamíchalo se vám to ve spánku do podivné spleti myšlenek. Ale dává to kupodivu smysl. Zdálo se mi, že jsem přišla v neděli na mši a místo kázání se četl pastýřský list brněnského biskupa Pavla o žehnání lidem v partnerských vztazích, které nepatří mezi svátostně uzavřené...

“Bizár pokračuje plynule dál a já si říkám, že to tak nějak k naší církvi patří a je třeba se s tím naučit žít. Jenom nevím, jestli je to zdravé přijetí skutečnosti, obranný mechanismus, nebo jenom rezignace.” Kněz, který mi tu větu napsal, vyjádřil přesně otázku, kterou si kladu sama. Kulturní války na našem českém církevním písečku už nám připadají normální.

Páté a poslední zasedání Synodální cesty v Německu skončilo 11. března a teď před německými biskupy a aktivními laiky stojí otázka, co dál. Záběr tohoto reformního hnutí není zanedbatelný. Řada pracovních dokumentů byla schválena dvoutřetinovou většinou biskupů i laiků, některé dokonce s 95% většinou, ale biskupové i aktivní laici jsou si vědomi, že dokumenty jsou pouze předpokladem dalšího dialogu – toho nejtěžšího s Římem.