„A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska,“ píše Pavel ve svém listu do Korintu. Bez ohledu na kulturní a civilizační okruh, v němž žijeme, bez ohledu na vyznání a na všechno, co mám a kam mířím, jsou Vánoce časem touhy, vzpomínek a doufání.

Františkův list, který je spíš osobní meditací, je podle mého mínění jedním z nejsilnějších textů jeho pontifikátu. Je totiž ve svém minimalismu schopen oslovit i lidi, kteří dlouhé encykliky neučtou.

O pozitivním vlivu pohybových aktivit na psychiku a zdraví, zvláště v době koronavirové epidemie, jistě nikdo nepochybuje. Existuje nějaká souvislost mezi sportem a spiritualitou? Může sport zprostředkovat duchovní zkušenost?  Odpověď na tyto otázky hledá kniha Vojtěcha Svobody Sport jako teologická výzva, kterou lze považovat za uvedení teologie sportu do českého prostředí.

Rok se s rokem sešel a opět se blíží Vánoce. Již tuto neděli zapalujeme na svých adventních věncích první svíčku. Symbolicky tak začíná odpočet do narození – tedy příchodu, adventu – Ježíše Krista na tento svět. Přicházejí Vánoce, slavnost Narození Páně. My křesťané máme jádro těchto svátků právě tady, v narození našeho Spasitele a Pána, a na pohanské tradice po právu koukáme trošku přes prsty.

Už víme, že letošní adventní období bude docela jiné. Ochuzené o tradiční atmosféru vánočních trhů, bohoslužeb v podobě, jakou známe, milých setkávání u svařáčku v útulné hospůdce. Nicméně Advent bude. Jeho bránu otevře spolu s apoštolem Ondřejem svatá Kateřina.