Články – Pavel Černý:

Světová rada církví (SRC), kromě své dobré a potřebné služby, je také známa svou politickou rozkolísaností. V minulosti byla často ovlivněna teology, kteří čerpali svou inspiraci v marxismu a socialistické ideologii. Z této rozpolcenosti se po pádu evropských totalitních režimů SRC dostávala velmi pomalu.

Emeritní předseda Ekumenické rady církví se rozpomíná na setkávání s kardinálem Dominikem Dukou v průběhu let – na úspěšnou ekumenickou spolupráci i na pozdější nesnadné okamžiky.

Patřím k těm, které smrt papeže Františka zarmoutila a vypůsobila obavy o další vývoj ekumenického hnutí ve světě. Několik dní po úmrtí významného člověka býváme v pokušení rychlých hodnocení. Proto je dobré čekat na objektivnější pohled církevních historiků a teologů z určitého odstupu. Přesto se pokusím o své subjektivní vyjádření. S papežem Františkem jsem se mohl osobně setkat a také se seznámit s řadou jeho spolupracovníků.

Světovou radu církví 50. až 80. letech zasahoval velmi silně vliv komunismu z Východu a různých levicových ideologií ze Západu. Po pádu totalitních režimů v Evropě se zdálo, že se že práce SRC bude méně ovlivněná politickými postoji členů exekutivy. Některé tlaky vymizely, ale jiné se objevily. Někdy se zdá, že členské církve vůbec netuší, co se pod deštníkem SRC skrývá a co někteří jejich zástupci v Ženevě dělají a jak se vyjadřují. Po rozpoutání strašné války Ruska proti Ukrajině nebyla SRC schopna odsoudit agresora.

„Domnívám se, že evangelium vraždících andělů není dnes nejlepší příklad inkulturace evangelia," píše k doplnění Mariánského sloupu o sochy andělů emeritní předseda Ekumenické rady církví. Spíše to podle něj působí rozladění, které na obou stranách využijí ti, kteří by rádi oživili historická nepřátelství. Je to materiál pro ty, kteří chtějí rozbíjet ekumenismus a upínat se k minulosti, soudí Pavel Černý.