Není to tak dávno, co Universum publikovalo anketu na téma, jakou roli mají dnes teologické fakulty na českých univerzitách. Diskutovalo se dlouze, až se možná trochu rozmělnilo jádro diskuse, a sice že univerzity potřebují filosofická a teologická pracoviště proto, aby neztratily ze zřetele zaměření na to podstatné, touhu jít k jádru problému, a zároveň vědomí širších souvislostí, univerzality.

Příspěvek kardinála Dominika Duky pro Radio Proglas, který byl rovněž zveřejněn 13. února na jeho blogu, vyžaduje podle mého názoru polemiku. Arcibiskup v něm komentuje protesty v USA a jejich mediální obraz v Čechách a zajímavě navazuje pasáží o neangažované církvi. Trávím teď několik měsíců poblíž amerických hranic, sleduji diskusi v médiích, v politice i ve společnosti a podílela jsem se na přípravě různých občanských aktivit. Nemohu proto s panem kardinálem souhlasit v bodě, kdy protesty představuje coby projev mentality „urvi, co můžeš“.

V posledním vydání časopisu Universum se Michal Kaplánek velmi kriticky a emotivně zamýšlí v textu nazvaném „Občanská statečnost v církvi?“ nad souvislostmi návštěvy kardinála Burka v České republice. Jako děkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kterou autor v textu zmiňuje, bych se k této věci rád vyjádřil a uvedl je na pravou míru.

Představa pekla patří neodlučitelně ke křesťanské tradici, a nejen ke křesťanské. Stejně jako nebe je to místo či stav, o kterém nemáme přímé svědectví od nikoho. Jsme tedy odkázáni jen na to, že někdo něco – byť samozřejmě s různým stupněm autority všeho druhu – řekl? Pro úplnost se podívejme, co vlastně idea pekla znamená a kde se rodí.

Jorge Mario Bergoglio, papež František, je - stejně jako ostatně každý člověk – osoba, jejíž životní úkol byl definován v raném věku. Nazvěme to "velkou politikou". Je to dovednost budování konsenzu a jednoty z materiálu, který je rozmanitý.