V debatním večeru na Dominikánské 8, který navázal na prezentaci nově vydaných protitotalitních encyklik papežů, se v krystalizované podobě ukázala podoba duševního mechanismu projekce. Totalitní ideologie – to jsou jednoznačně komunismus a nacismus, v dnešní době pak gender ideologie a homosexualismus. O totalitárních tendencích i realizovaných totalitách křesťanů však zmínka nepadla – neboť totalitáři jsou všichni (ti „oni“ ve světě), kromě nás.

Osudné 11. září 2001 se stalo v mnoha ohledech přelomovým momentem. Představovalo probuzení ze snu o demokratické budoucnosti. Nevím, jak se budou o dnešní době učit generace po nás, ale nejspíše nebudu daleko od pravdy, když zde napíši, že jím začalo 21. století.

Jestliže je cílem teroristů rozsévat strach a nutit lidi ke změně jejich každodenních rutin, pak by naší reakcí na násilné činy v naší blízkosti neměly být vystrašené akce, které se snaží navodit pocit falešného bezpečí nebo stav trvalého ozbrojeného konfliktu. Takovým přístupem bychom s teroristy spolupracovali na dosažení jejich záměrů. Spíše bychom se měli vážně zabývat vlastními strachy a tím, jak zvyšují pravděpodobnost opakování podobných násilných aktů.

Církev tvrdí, že nemůže svůj postoj k lidem, kteří byli platně oddáni, rozvedli se a vstoupili do nového manželství, změnit. Odpírá jim svátosti, a to za všech okolností bez ohledu na specifika jednotlivých případů. Vzpomínám si na jednoho kardinála, který už v 70. letech říkal, že těžko vysvětluje věřícím postoj církve, která vraždu rozhřeší, ale nové manželství ne.

Synoda o rodině se zabývá několika okruhy závažných otázek. Protože církev nezavírá oči před žádným problémem, ať už je sebevíce ožehavý, jak se vyjádřil sekretář synody arcibiskup Bruno Forte. Každý z diskutovaných okruhů by si zasloužil samostatnou úvahu. Zaměřím se jen na jeden z nich, a to na přístup k rozvedeným, kteří uzavřeli nové, už jen civilní manželství.