Poté, co se vyčerpala první vlna husitského chiliasmu a náboženského fanatismu, do­šlo k hlubokému propadu celkové úrovně christianizace obyvatelstva českých zemí.

Za vrcholné období dějin českých zemí je právem považována vláda císaře a krá­le Karla IV. ve třetí čtvrtině 14. století. České země, které stále ještě těžily ze své stříbrné konjunktury, se dotáhly mezi civilizačně nejvyspělejší země Evropy.

Český národ ve svých duchovních a církevních dějinách prošel několika dynamický­mi zvraty. Zažil jak pověst jednoho z nejkatoličtějších až nejbigotnějších národů Ev­ropy (ve 14. a později v 18. století), tak současné mínění, že jde o zemi, kde procesy sekularizace a dechristianizace postoupily nejdále, takže se běžně považuje za neja­teističtější stát světa.

První světová válka znamená radikální přeměny v uspořádání evropských záležitos­tí. Papež Benedikt XV. přispěl zřejmě jediným mírovým plánem, který mohl reálně ukončit válečné běsnění.

Neúspěch politiky ralliement zřejmě přispěl k tomu, že se nástupcem Lva XIII. ne­stal státní sekretář kardinál Mariano Rampolla, nýbrž benátský patriarcha Giuseppe Sarto, který se již volbou jména přihlásil k tradici nekompromisního zápasu s mo­derní dobou.