Co je to církev, čím byla, čím není, čím nemůže být a čím by mohla být, ale není, ať z důvodu lidského nepochopení a nedostatečnosti, nebo z příčin, které doposud – v běhu historického a duchovního vývoje – neznáme a nerozumíme jim. Nakolik je církev obrazem lidských mocenských snah a manipulací a v pozitivním smyslu také snů, nadějí a očekávání? Co by řekl Ježíš o církvi naší doby? Poznal by ji vůbec? A chtěl by v ní žít některý z apoštolů?

Max Picard. Vzděláním lékař, povoláním spisovatel. Filosof, teolog a nostalgický milovník světa kontinuity a přesahu, ve kterém věci dávají smysl a vyrůstají jedna z druhé. Člověk hrozící se megapolí, jemuž bylo nejlépe v tiché krajině Švýcarska. Tam nalezl svůj domov a tam se cítil šťastný.

Těch téměř třicet kapitol Heryánových setkávání, meditací a biblických exegezí vás zasáhne a možná i promění. Autor se v nich nestylizuje do role kazatele nebo vědce. Vzletné způsoby projevu jsou mu cizí. Vypráví tak, jako by mluvil se svým kamarádem v tramvaji, na fakultě nebo cestou na bohoslužbu. 

Teze: teologie! Antiteze: slabá duchovní hygiena a kultura. O co tu jde? V přestřelkách posledních měsíců, které se týkají českého církevního vztahu k islámu, k lidem homosexuální orientace a k politické moci se zdá, jako by proti sobě stály dva neprostupné teologické světy.

Buberova extatická vyznání, která sám po pečlivém studiu vybral z mnoha dob, tradic, kultur a kontinentů, ze západního křesťanství i z Orientu, jsou dokladem jedinečnosti lidské osoby a jejího duchovního prožitku. Tradují se představy, že lidé mystických zkušeností jsou pouhými nástroji boží vůle, či roboty, kteří vykonávájí zadané úkoly. Věrně, bez odmlouvání, na rozkaz.