Tam, v centru zla povýšeného na životní a vládní systém, v osudovém Auschwitz-Birkenau, papež mluvil za celý svůj národ i sám za sebe, když se tázal Boha – jak se vůbec může křesťan ptát – proč mlčel? Vzdělaný a starý kněz, hluboký a vytříbený teolog, se na okamžik vrátil do dětství, snad se rozpomněl i na chvíle, kdy se jako dítě skláněl nad školními knihami, jež mu měly předávat moudrost, ale které se samy staly mocnými nástroji oné morální zvrácenosti, nemoci ducha. Snad přemýšlel nad nejcivilizovanějším a nejpracovitějším národem Evropy, nakaženým jedem rasizmu, na vážné a hluboké německé křesťanství, zvrácené nihilistickým pohanstvím. Holocaust ale poznamenal celou Evropu, znevážil celé lidstvo: bylo by příliš snadné uvalit celou odpovědnost pouze na německý národ!