Kázání by mělo být vždy pro něco, nemělo by jen odsoudit, ale mělo by dodat naději. Spíše by mělo být zaujaté dobrem, ne negací. A pokud snad negací, tak jen jako východiskem k stavění něčeho dobrého. Koneckonců, to je i základní princip výkladu bible.

Zdeněk Eminger v podnětné úvaze zareagoval na můj text věnovaný „manželství pro všechny“. Má pravdu: samota je jednou z nejhorších nemocí současného věku.

O současných i minulých krizích KTF UK toho bylo napsáno dost. Vzedmutí vlny solidarity s těmi, kteří se ve svém domovském pracovišti a mnozí také na své alma mater, necítí dobře, bezpečni a doma, je potěšující. Ani teologická fakulta veřejné vysoké školy, která si zachovala svoje pouto s místní i obecnou církví, ani malá křesťanská škola kdesi v horách, nemůže pustit ze zřetele ona „znamení doby“, o nichž mluví papež František. 

Na prahu nového roka napísal Dominik kardinál Duka pastiersky list adresovaný nie len kňazom a veriacim pražskej arcidiecézy, ale celej spoločnosti, ktorej súčasťou sa ako kresťan cíti.

Arcibiskup Graubner se nedávno obrátil na všechny ty, kdo mohou být očkováni a dosud nejsou, aby se z ohledu na ostatní nechali očkovat. Poprosil též o dobrovolné obětování části svobody pro společné dobro a ujistil, že očkováním se žádného hříchu nedopouští. Vzápětí následovala reakce publikovaná v časopise Te Deum. Autoři uvádějí skutečnosti, které dle jejich názoru arcibiskup nevzal v úvahu.