Odvolání z funkce ředitele „z hodiny na hodinu“ bez udání vážného důvodu je bezprecedentní. Nabízí se vysvětlení, že zde hrály roli zákulisní informace. Lidsky je pochopitelné, že generální vikář považuje za důvěryhodné lidi, které dobře zná. Při vedení instituce (diecéze) ale není možné řídit se informacemi přátel – informátorů bez toho, aby byla slyšena druhá strana.

S velkým zájmem jsem si přečetl příspěvek prof. Stanislava Sousedíka, který připomíná filozofické prameny a kontext jedné z velmi rozšířených představ o možnosti opuštění anebo i nesprávnosti představy o neměnné, nadčasově pojaté přirozenosti.

V říjnu minulého roku dostal Jiří Kylar dopis od advokáta arcibiskupského úřadu Ronalda Němce. S ultimátem, aby označil všechny jemu známé oběti i pachatele trestných činů v církvi. Později ho kardinál Dominik Duka označil v trestním oznámení za toho, kdo se podílí na  nadržování pachatelům.

Profesor Sousedík se v příspěvku Pojem „přirozenosti“ v současné filozofické a teologické diskusi ohradil proti kázání prof. Tomáše Halíka, ve kterém kazatel označil neměnnou lidskou přirozenost za historický konstrukt. Prof. Sousedík zdůraznil, že naopak pojem neměnná lidská přirozenost je nutným předpokladem jeho katolického, křesťanského vyznání. Současně vyzval k další diskusi.

Vytáhl jsem si černého Petra. Sám. Dobrovolně. Ze série článků, týkajících se katolického kněze, historika a univerzitního profesora Tomáše Petráčka, šla – a nepochybně nejen mně – hlava  kolem.  Nikoliv squadra azzura, tým modrých, tým naděje, jako spíš společenství spravedlivých zahájilo na hradeckého intelektuála soustavnou palbu.