Naříkáte, Farizeové a Zákonníci, nad osudem „Marianského Sloupu“ pražského, ale vy, Huynové, vy Skrbenští, vy Kleinové, vy Tvarůžkové, vy Habsburkové pobořili jste tisíce a statisíce „marianských sloupů“ duchovních…

Hned zkraje jeden citát: „Biskupové, kteří učí ve spojení s římským biskupem, mají být v úctě u všech jako svědkové božské a katolické pravdy. Věřící jsou povinni shodnout se s výrokem svého biskupa ve věcech víry a mravů, předneseným v Kristově jménu, a k němu vnitřně přilnout náboženskou poslušností,“ čteme ve věroučné konstituci o církvi Lumen gentium schválené na II. vatikánském koncilu (čl. 25). 

Na Staroměstském náměstí na Starém městě Pražském buduje se připomínka starých časů – mariánský sloup. Není to však sloup smíření, nýbrž votivní dar Panně Marii z perspektivy rekatolizační moci. Přes to všechno je sloup výzvou pro evangelíky (a vlastně nejen pro ně), aby kvůli němu nebyli ke katolíkům „oškliví“. Smíření nemůže nastat tak, že se „smíříme s čímkoli“, nýbrž rozvíjením respektu k druhému člověku.

Diskuse o lidské přirozenosti, kterou vyvolal výrok Tomáše Halíka, je v některých aspektech ukázkou klasické debaty v katolické církvi. Názor se vyžene ad absurdum a pak se proti němu zděšeně vymezíme příklady jako: „zrušení přirozenosti povede ke ztrátě pojmů, jako je pes nebo kočka“, a zcela mineme podstatu věci. Je ukázkou té debaty, kvůli které se domnívám, že by všichni katolíci hodlající vstoupit do veřejného prostoru měli předtím přečíst a podepsat článek z Wikipedie „Argumentační klam“.

Dlouhodobý spor mezi profesorem Tomášem Petráčkem a kardinálem Dominikem Dukou, během něhož byl profesor Petráček odstraněn z kapituly Všech svatých a obviněn z údajného ohýbání historie, se dostal i na jednání Akademického senátu Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Jednání proběhlo 25. března 2020 a zápis z něho je veřejně přístupný na stránkách fakulty.