Praktická víra / Christnet.eu – zpravodajství, názory, teologie, kultura

Události spojené s úmrtím a pohřbem prezidenta Václava Havla způsobily, že většina naší společnosti prožila skutečný advent teprve až v tomto týdnu. Prožili jsme letos prodloužený advent a možná teprve v tomto 5.adventním týdnu došlo u nás ke ztišení, usebrání. Dotkli jsme se smrti, objevili Kristův kříž, a dnes jsme byli prostřednictvím médii v kostele svatého Víta, abychom slyšeli také Velikonoční evangelium. A proto naše dnešní Gloria, nebo Aleluja - prostě Chvála Bohu, může znít jaksi opravdověji. Od Vánočního Gloria Deo k Velikonočnímu Aleluja vede cesta přes Kříž.

Skoro polovina Čechů se v letošním sčítání lidu, domů a bytů odmítla přihlásit k jakémukoli náboženství. To je asi pětkrát více než v roce 2001. Vyplývá to z předběžných výsledků sčítání, které dnes zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ). Podíl věřících u jednotlivých církví se však zásadně nezměnil, stejně jako před deseti lety má nejvíce příznivců římskokatolická církev. Její představitelé se však domnívají, že výrazné změny v religiozitě za posledních deset let nenastaly.

Praktická víra

Kněz si málokdy řekne o pomoc

Amaya Marie Tomanová / 13. 12. 2011

"Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi." Právě tato slova Žalmu 121 inspirovala zakladatele sdružení zařadit do svého názvu číslici 121. "Chceme být cestou, k níž budou moci kněží upínat svůj zrak v časech těžkých a složitých. Rádi bychom pro ně byli nadějí, že právě po této cestě jim přijde pomoc, která je z jejich soužení vysvobodí," říká v rozhovoru pro Magazín ChristNet.eu předseda o. s. Cesta 121 Antonín Randa a popisuje, co potřebují kněží na konci své cesty.

Praktická víra

Praxe katolické církve u anulace manželství

Petr Kosinka, Vít Luštinec / 2. 12. 2011

Petr Kosinka Před nějakým časem vyšel na webu Christnet článek doktora Jeroným Klimeše s názvem Křesťanská manželství a církevní rozvody. Přestože názory autora na tuto problematiku více méně znám, neboť jsme spolu dva roky pracovali v Kanceláři veřejného ochránce práv a několikrát jsme na toto téma vzrušeně (avšak bezvýsledně) debatovali, se zájmem jsem si jej přečetl. V zásadě v něm nebylo nic nového, co bych již před tím od Jeronýma neslyšel. Přestože jsem chtěl v první chvíli zareagovat jakožto ten „církevní právník“, do kterých se Jeroným Klimeš v článku – bohužel poněkud bez znalosti faktů – strefuje.