Skoro přesně před rokem jsem na ochozu kostela sv. Kateřiny ve slovenské Handlové poprvé spatřil několik poškozených tabulí křížové cesty, kterou teď kompletně vystavujeme u nás v presbytáři. Pátral jsem v tomto malém karpatském městečku po jedné ztracené stavbě.

Díky poctivé práci historiků a prostřednictvím mnoha svědectví jsme téměř třicet let po Sametové revoluci zjistili, že v této zemi žila v období nacismu a komunismu celá řada výjimečných a statečných lidí. Ukázalo se, že obecně přijímané tvrzení, že na rozdíl od ostatních zemí Evropy bylo Československo během doby obou okupací plné kolaborantů a zbabělců, není pravdivé.

Architekt Norbert Schmidt tentokrát do prostoru pražského kostela umístil křížovou cestu ze slovenského hornického města Handlová. Křížová cesta je netradiční, skládá se z růžencových zastavení prodloužených o čtrnáct zastavení křížové cesty. Neobvyklý je i její příběh.

Znáte to. Probudíte se a mísí se vám sny se skutečností. Nevíte, co z toho je vlastně pravda, co jste kdy řekli, nebo řekl někdo vám a zamíchalo se vám to ve spánku do podivné spleti myšlenek. Ale dává to kupodivu smysl. Zdálo se mi, že jsem přišla v neděli na mši a místo kázání se četl pastýřský list brněnského biskupa Pavla o žehnání lidem v partnerských vztazích, které nepatří mezi svátostně uzavřené...

Vraťme se k oné tragické události v Praze, která se vymykala svou krutostí a absurditou racionálnímu pochopení. V takových chvílích lidé, i ti, kteří se nepovažují za nábožensky věřící, spontánně přicházejí na místa modlitby. Rekviem v katedrále včetně kázání arcibiskupa byla velmi důstojná bohoslužba. Jeden okamžik však následně vzbudil řadu polemik...