Když jsme o víkendu mluvili při jídle o tom, že v neděli „nepůjdeme do kostela“, babička, které bude v květnu osmdesát osm let, prohlásila, že za svůj život nepamatuje, že by byly zakázány bohoslužby a kostely zavřeny. Církevní společenství se ocitla během jednoho týdne v izolaci. 

Pan prof. Petráček se v kontextu odpovědi Š. Sirovátkovi vyjádřil k mé studii o myšlenkovém pozadí některých pojmů v Istanbulské úmluvě. Tento oddíl nadepsal „jak nevést debatu o genderu“, což je opravdu trefné, protože odpověď pana profesora je v tomto ohledu skutečně ilustrativní.

Sestry i bratři, přátelé i nepřátelé, vy, kdo byste rádi šli do kostela, ale kvůli nouzovému stavu nemůžete, i vy, kdo byste do kostela stejně nešli, vítejte.

Prožíváme mimořádnou postní dobu. Stylovou, jak říká Marie Kolářová. Takovou jsme ještě nezažili. Nedovedeme si představit, jak dlouho bude trvat, jak budeme chodit do práce, jaké bude léto, zda bude vůbec nějaká dovolená a jestli se něco změní během podzimu. Slavení Velikonoc se posouvá na neurčito, nejspíš do příštího jara.

Text Štěpána Sirovátky i reakce Tomáše Petráčka mne vedou k tomuto krátkému zamyšlení.