Plzeňský biskup Tomáš Holub, ale i mnozí další už naznačili dříve, že právě omezení bohoslužeb může být zajímavým podnětem k přemýšlení o tom, zda naše spiritualita a fixace na jednu formu liturgického slavení není příliš jednostranná.

V době uzavřených kostelů je dobré otevřít Bibli a otevřít svou mysl a srdce. Tři stěžejní ctnosti křesťanství jsou vlastně trojjedinou formou otevřenosti: naděje je otevřenost vůči budoucnosti, víra otevřenost vůči tajemství Boha a láska otevřenost vůči tajemství člověka i Boha zároveň. 

Dal by se z té pouti napsat cestopis a každý den by vydal na jeden díl. 24. února roku 2020 jsme ve třech nastoupili cestu, která se dojednávala několik měsíců. Cestu do Říma k osobní audienci česko-římského teologa prof. Karla Skalického a jeho přátel s papežem Františkem. 

Student prvního ročníku bohosloví Štěpán Sirovátka se v textu nazvaném Církev mezi idejemi a ideologiemi pokusil vybrat několik momentů z článku Vábení politických sirén a prokázat na nich údajné „nedostatečné rozlišování“. Pomiňme problematičnost žánru samotného, protože u textu publicistické povahy se vždy musí výpovědi zahušťovat, takže lze pokaždé argumentovat nedostatečným zdůvodněním toho či onoho, a pojďme se podívat, zda Sirovátkova zpřesnění a poznámky odpovídají skutečnosti, tedy zda je jeho argumentace vůbec oprávněná. 

Prof. Petráček se ve svém textu Vábení politických Sirén ohrožuje církev i dnes dotkl mnoha témat a vyvolal živou polemiku. Není mou ambicí vyjadřovat se k historické situaci katolické církve během italského fašismu, rád bych se ale zamyslel nad tím, zda je paralela s přítomností vedena adekvátně.