Musíme přiznat, že o nevíře víme stejně málo jako o víře. Stejně jako není jasné, co máme na mysli, když říkáme, že někdo je věřící, tak není jasné, co to znamená, že je někdo nevěřící. Existuje velké množství forem a projevů, takže by bylo obtížné založit univerzální světovou církev nevěřících s jedním dogmatickým systémem, rituálem a etikou.

Minulý rok v srpnu přesídlil do Karlových Varů František Radkovský, emeritní biskup plzeňský. Svoje 80. narozeniny (3.10.) prožil již v novém působišti. Letos oslaví 50. výročí kněžského a 30. výročí biskupského svěcení. Při té příležitosti vyšel v Karmelitánském nakladatelství knižní rozhovor "V Boží režii".

Jednou z mnoha ironických stránek nedávného selhání emeritního papeže, kdy zcela vypadl ze své role, byla skutečnost, že Benedikt rezignoval právě proto, aby předešel takovému ponížení. Benedikt prožil chaos posledních let nemohoucnosti sv. Jana Pavla II. – kurie utržená ze řetězu, korupce, strkanice –, a proto si naplánoval důchod v ústraní, v kontemplaci a podpoře svého nástupce.

I když už ani tělo nereagovalo na žádné povely mozku, moje mysl byla k mému údivu klidná a jasná a sám sebe jsem se ptal, proč se nemodlím. Opustila mě víra v nouzi nejvyšší? Selhalo všechno, co mě po celý život zdánlivě neslo? Byly to jen smyšlenky a toužebná očekávání?

Známý evangelický kazatel a teolog se zamýšlí nad protestantským a katolickým pohledem na Pannu Marii nejen v kontextu plánované obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. V chápání Boží rodičky došlo k velkému ekumenickému sblížení. Ne však ohledně Mariánského sloupu, kde podle Černého  Maria doznala tvrdou reinterpretaci své role.