Stojíme tváří v tvář dvěma modelům. Jednak „zrychlování“, o němž píše ve své encyklice i papež František, tedy skutečnosti, že konzumujeme víc, než kolik unese životní prostředí, obecně tedy kultuře odpadu. A jednak kontemplaci, chvále. Je to ostatně sám význam Laudato si‘ „Buď požehnán“: jakmile jsme zahlédli krásu věcí, nemáme už chuť je kazit", říká v rozhovoru o ekologické konverzi mladý arcibiskup z Martiniku David Macaire. 

„Rytířský“ postoj zahrnuje – pokud nelze jinak – i jasné veřejné slovo k aktuálnímu dění a opakované osobní setkání, když se něco stane. Ne však otloukání kotníků ohnutou násadou z dálky, jinotaje mezi řádky a zdánlivou nadstranickost, jak se aktuálně hodí.

Někdy od druhé poloviny 20. století jsou obyvatelé této planety vystaveni terorismu. Po opakovaných teroristických akcích, které připravily o život mnoho lidí, se dokonce začalo říkat, že válka je oproti této formě zla přijatelnější. Je totiž zřejmé, kdo je nepřítel, je možné jej odhalit a bojovat proti němu. V těchto dnech jsme svědky něčeho podobného. Jen v roli teroristů nejsou zfanatizovaní lidé, ale koronaviry.

Myslím na Vás všechny s láskou a v modlitbě v těchto nesnadných časech. Každému z Vás, Vašim rodinám a blízkým přeji Boží ochranu nejen před koronavirem, ale také před zhoubným virem strachu a malomyslnosti.

Časy neobvyklé vyžadují hledání neobvyklých řešení. V tomto příspěvku bych rád sdílel dlouholeté zkušenosti naší církevní obce ze společné modlitby vedené s pomocí Skype, která se nám osvědčila, a zdá se, že v dnešní situaci se pro nás užitečnost této formy ještě zvýrazní.