Praktická víra
Krátká úvaha o očistci
Jaroslav E. Sýkora / 2. 11. 2006
Památka všech věrných zemřelých (tzv. dušičky) je v liturgickém roce římskokatolické církve slavena 2. listopadu, tedy na podzim, kdy příroda v severní části zeměkoule tzv. usíná. Země se odklání od slunce, den se prodlužuje, počasí živým tvorům vnucuje změnu všednodenního rytmu i ochrany těla. Chlad a temno doprovází blátivost a vlhko, člověk má pocit, jako kdyby se propadl do hrobu. A jak na tyto „hrobní“ podmínky reaguje? Vyhledává teplo, světlo a společnost lidí. Praktická víra
Katolická církev na pařížských předměstích
Jiří Baroš / 24. 10. 2006
Během října a listopadu loňského roku mohli televizní diváci ze všech částí světa sledoval záběry hořících aut během nepokojů na předměstích téměř všech větších měst v celé Francii. Francouzský ministr vnitra nazval (revoltující) lidi z předměstí "chátrou", což u nich jen povzbudilo růst pocitů ponížení a opovržení. Také spektakulární užití bezpečnostních složek bylo pociťováno jako provokace, která jen zvýšila diskreditaci politiky. Ta se ukazuje být stále neschopnou integrovat tyto obyvatele. Ti dále zakoušejí každodenní rasismus a opravdovou segregaci. Praktická víra
Náboženská svoboda není samozřejmostí
Daniel Raus / 23. 10. 2006
Americké ministerstvo zahraničních věcí vydává už několik let zprávu o náboženské svobodě ve světě. Je to mimořádně důležitý dokument, protože do jisté míry ovlivňuje politiku Spojených států vůči některým zemím. Letošní zpráva se stala důvodem podrážděných reakcí – hlavně v zemích, které jsou na tom s náboženskou svobodou špatně. Praktická víra
Příchází pošuci!
Jeroným Klimeš / 19. 10. 2006
Už bych těžko spočítal dopisy, které mi radí, abych přestal počítat s biskupy, protože z jejich strany stejně nemůžeme čekat jakoukoli obrodu církve. Podobný trend představují i ti lidé, kteří se sice považují za křesťany, ale neuznávají církev. Jakkoli si vážím podpory těchto lidí, přesto jsem přesvědčen, že se mýlí. Pokusím se ukázat proč. Praktická víra
Do Compostely cesta dlouhá
František Lízna / 5. 10. 2006
Ve městě jsem se setkal se dvěma duchovními, oblečenými do sutan s výrazně širokým cingulem a kolárkem. Když jsem před jedním z nich zmínil, že jsem jezuita, zareagoval pobaveně a snad i ironicky. Má menší batoh, kráčí rychle a vypadá, jako by právě vypadl z ilustrací náboženských fanatiků Jiráskova Temna. Při chůzi se ho ptám, do jaké řehole patří. Odpovídá: „Lefébvre.“ Uklidnilo mě to, jsem rád, že takové oblečení žádní klasičtí řeholníci nenosí. Znovu se s ním setkávám v jednom kostele. Dál pokračuji sám poté, co jsem poobědval špagety. Cesta vede do kopců a poskytuje široký výhled. Na jednom místě vidím výrazné nápisy. V sousedství zřejmě proslulé vinopalny je možno se napít nejen vody, ale i vína, obojí lze získat pouhým otočením kohoutku. Přejít na stránku:
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.
Letní dovolená papeže Lva XIV. v letní rezidenci Castel Gandolfo potrvá od neděle 5. července do pondělí 27. července 2026. Tato věta může působit jako určitá banální fráze zpravodajství, ale staví před nás jedno z ústředních témat pontifikátu papeže Františka a nyní i Lva – totiž umíme odpočívat? Co znamená odpočinek a proč je pro žité křesťanství 21. století tak důležitý a náročný?