V Praze je spálena bez obřadu už víc než polovina zesnulých. "Pohřby bez obřadů vyjadřují strach i negaci. Necháváme své bližní ve smrti samotné," uvedl katolický kněz Málek a dodal: "Chceme raději stonat doma a v nemocnici pobýt jen tu nejnutnější dobu, ale jen málokdo dnes má štěstí, že může doma mezi svými nejbližšími i umřít." Málek zažil několik křesťanských pohřbů na venkově a také v Itálii. Začíná se podle jeho slov v domě, účastní se celá obec a doprovází svého blízkého na jeho poslední cestě do kostela a pak na hřbitov; lidé se nestydí za slzy..

Synod Českobratrské církve evangelické dovolil farářům obléknout bílý talár (albu) a štolu v příslušné barvě. Přestože černý talár zůstává "evangelickým standadrem", můžeme se  dožít i doby, kdy farář(ka) "černokabátník(ce)" bude k vidění jen na zažloutlých fotografií ze začátku 21.století. Pro větší oblibu bílé alby se štolou se nejčastěji argumentuje proměnou vnímání barev. Černá je „barvou“ smutku, evokuje spojitost s pohřbem. Radost účastníků bohoslužby spíše vyjadřují pestré barvy. Společenské, a tedy důstojné oděvy již dávno necharakterizuje jen černá a bílá. Důležitý je i ekumenický aspekt umožňující poznávání bohatství jiných liturgických tradic. Podle evangelických teologů není na místě ani obava z nadbíhání katolicismu, který je prý sešněrován kanonickými předpisy. Ústup od "černé mody" ale nebude jistě tak jednoduchý. Historicky černý talár - původně akademický oděv přirostl mnohým evangelíkům k srdci i k tělu, a tak rychlé převlékání kabátu nebude nijak snadné.