Potkají se na ulici dva kamarádi. “Nazdar, jak se máš?“
 
„Díky, vede se mi dobře.“

„A co tvůj syn? Je stále nezaměstnaný?“

„Ano, stále. Ale teď začal meditovat.“

„Meditovat?? V čem to spočívá?“

„Nemám ponětí. 

„Jaká možnost budoucí kněžské kariéry vás čeká?“

Kněz ochotně odpověděl: „Nu, jestliže věci půjdou dobře, stanu se jednou monsignorem.“

„A co pak?“ pokračoval židovský bratr.

Kněz zaváhal a pak řekl: „Jednou se možná stanu biskupem.“

„Dobrá, a co pak?“ vyzvídal rabín.

Chvilka mlčení. „Jestli budu hodně pracovat a osvědčím se, pak bych se snad mohl stát arcibiskupem.“

„A pak?“ dotíral žid.

Přihlásí se malá dívka a odpoví: "Je v nebi."

Přihlásí se druhá a řekne: "Je v mém srdci."

Za nimi mává rukou malý Pepíček: "Já to vím! Je v koupelně mých rodičů!"

Celá třída ztichla a zadívala se na učitelku, jak bude reagovat. Ta byla zcela vyvedená z míry. Když se po drahné chvíli vzpamatovala, zeptala se chlapce, jak to myslel.

Únos biskupa plánovaný 8.3. před českobudějovickou katedrálou se nezdařil. Překazili to lidé, kterým nedošlo, že jde o skutečný únos, začali se smát a únosce si fotografovat. "Měl bych nápad, jak to provést jinak," navrhl otec biskup neúspěšným únoscům. "Finančně to bude sice trochu nákladnější, ale o to se už postará pan generální vikář Havelka." Po těch slovech vystoupil na Černou věž a začal kázat. Celé náměstí naslouchalo s úžasem, protože k nim mluvil jako ten, kdo má moc. Zaujati jeho impozantním zjevem a silou hlasu ani nezaregistrovali, že kolem věže krouží helikoptéra, z které vypadl provazový žebřík...

Na loď plující na širém moři udeří bouře. Kapitán zjistí, že se potápí. Svolá pasažéry a vykřikne: "Umí se tady někdo modlit?"

Jeden muž rázně vykročí a odpoví: "Jsem hluboce věřící a umím se velmi dobře modlit."

"Dobrá," odvětí kapitán.