Anna, která kvůli utrpení, způsobenému mánií všemohoucnosti a sexuální posedlostí tohoto jezuity, byla blízko sebevraždě, svého násilníka v průběhu let několikrát nahlásila. Církev to ale vždy ututlala.

Zažít skutečnou solidaritu je něco úžasného, říká dlouholetá ředitelka litoměřické diecézní charity Růžena Kavková. V rozhovoru o poslání charity, chudobě a spolupráci duchovních a laiků je i kritická vůči vedení církve. "Když se ohlížím za těmi roky v charitě, musím říct, že asi nejtěžší byla komunikace s vedením diecéze," říká Kavková.

Misionáři obláti skládají kromě slibů chudoby, poslušnosti a čistoty ještě slib vytrvalosti. Zobrazuje se v něm odhodlání jít za těmi nejpotřebnějšími, žít s nimi a milovat je. Nejsou charakterizováni specifickou spiritualitou, ale odhodláním vydat se pro druhé. Ostatně také výraz „oblatus“ znamená darovaný se druhému. O rozhovor jsme požádali představeného komunity v Plasích Vlastimila Kadlece.

Za svůj život jsem se setkal s mnoha vynikajícími kněžími. Nikdo z nich se však tak výrazně nedotkl mého srdce a nedal mně pocítit kněžské bratrství a přátelství jako právě otec Marian. A jsem přesvědčen, že právě dnešní doba potřebuje kněžské vzory. Chci čtenářům Christnetu přiblížit tohoto vzácného kněze, výjimečného svojí hlubokou vírou, neutuchající nadějí, upřímnou pokorou, bezpodmínečnou láskou a opravdovou lidskostí.   

Dochované dopisy česko-římského teologa a katolického kněze Vladimíra Boublíka přinášejí fascinující pohled na život člověka, který se od chlapeckých let připravoval na kněžství. Je zázrak, že se těch 86 dopisů  exulanta a pozdějšího děkana Teologické fakulty Papežské Lateránské univerzity v Římě zachovalo. A je to zázrak, že tyto dopisy vycházejí dvacet tři let poté, co je jeden z jejich adresátů vynesl na světlo světa. Kniha bude představena zítra v Českých Budějovicích.