Brazilští katolíci jsou v poslední době ohrožený druh: v doposud největší katolické zemi světa totiž vymírají. Hovoří o tom všechny statistiky za posledních dvacet let, ať už jsou to oficiální brazilská sčítání obyvatelstva, průzkumy brazilských agentur (Datafolha) nebo prestižních mezinárodních organizací (Pew Research Forum). Od konce dvacátého století se jejich počet smrskl téměř na polovinu.

Bratr Alois je převorem komunity z Taizé. V roce 2005 se stal nástupce bratra Rogera, zakladatele komunity, od jehož zavraždění uplynulo 10 let.  V letošním roce si tamní ekumenická komunita připomíná dvě velká výročí – 100 let od narození svého zakladatele, bratra Rogera, a 75 let od založení komunity v roce 1940. Na život komunity, minulost i současnost nebo na reflexi pražského silvestrovského setkání se ptal redaktor České televize Josef Pazderka.

Z oblasti Blízkého východu nepřestávají přicházet zprávy o kritické situaci tamních křesťanů. Jsou však i jiné části zeměkoule, ve kterých čelí křesťané extrémnímu zacházení. Jednou z nich je podle britské rozhlasové i televizní stanice BBC Severní Korea.

Jsem toho názoru, že církev řeší věci, které čas vyřešil za ni. Říkám to sebekriticky. Kdykoliv se najde nějaká výzva, většinou si církev najde důvod proč to zatím neřešit. Snad je v tom jistota, že na to jednou přijde čas. Ale nic se neřeší dopředu a téměř nic se neřeší včas. Výzvy moderního světa nás předjely jako raketoplán.

Jsou dva druhy morálky, uzavřená a otevřená. Uzavřená znamená, že něco je povoleno a něco je zakázáno. Otevřená znamená, že, jak píše apoštol Pavel, všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá. Pak jsou ale hraniční oblasti, které se týkají třeba vlastnictví, sexuality, pravdomluvnosti, sociální spravedlnosti a podobně. Tam je použitelná jen situační etika.