Není jich moc, ale poznal jsem v životě několik lidí, které jsem nějak instinktivně vnímal jako krásné bez ohledu na jejich akademické tituly a pověst, která je provázela. Katolický kněz Antonín Hýža, biblista Milan Balabán, literární historik Jaroslav Med, filozof Karel Vrána, teolog Karel Skalický či filoszof Jan Sokol (1936‒2021).

Nejen světem teologie či religionistiky včera silně zazněla zpráva, že katolický kněz, vědec a světově uznávaná osobnost Hans Küng po dlouhém a završeném životě a díle ve věku 93 let zesnul.

Jezuita Hans Zollner je vedoucí Centra pro ochranu dítěte (CCP, Centre for Child Protection) Papežské univerzity Gregoriana a člen papežské komise pro ochranu dítěte. V rozhovoru vysvětluje svůj názor, proč kolínský znalecký posudek ohledně zneužívání pro vyjasnění věci zdaleka nestačí, a mluví i o zneužívání v širším kontextu. 

Velikonoce jsou svátky, které v hloubce náboženské zvěsti překonávají všechno, co putujícímu člověku nabídly a nabízejí ostatní dějinná náboženství. V pouhých třech dnech se změní beznaděj tohoto světa v naději. 

Křížová cesta má hodně daleko k poetické procházce jarní krajinou nebo ke sladkobolnému rozjímání před jednotlivými obrazy. Pán Ježíš vzal na sebe všechno utrpení, které si lidstvo připravuje, prožíval smrtelnou úzkost v Getsemanech, potupnou cestu na popraviště a dlouhé, bolestné a ponižující umírání. Ne nadarmo byl kříž „vynalezen“ jako popravčí nástroj pro ty, jimž byla upírána jakákoliv práva. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“