V návaznosti na apoštolský list Traditionis custodes papeže Františka z 16. července, jímž upravil používání bohoslužebných obřadů podle Římského misálu z roku 1962 (v dřívějších variantách římského ritu podle misálů od r. 1570), mě napadá myšlenka, která prostupuje celou mojí teologickou prací – interpretace a tlumočení Kristova vykupitelského příběhu.

I horor může přinášet radostnou zvěst. Ačkoliv podobně jako někteří další komentátoři nepovažuji za horor ani snímek Tiché místo, ani jeho pokračování se stejným názvem doplněným o římskou dvojku. Hlavní poselství obou filmů totiž cílí především na rodinnou soudržnost a na přitažlivost tří základních ctností: víry, naděje a lásky.

Zatímco „nevěřící“ tátové v červnu slavili Den otců, v římskokatolické církvi proběhl svátek otců bez povšimnutí. Přesto se i v české církvi něco mění. Ledy se hýbou.

Pod léčebnou hypnózou rozumíme verbální i neverbální působení terapeuta na pacienta, který se nachází ve stavu transu. Může se jednat o přímé slovní jazykové sdělení, anebo o mluvu prostřednictvím podobenství, alegorií, metafor, hyperbol atd., kterými se i Ježíš obracel na své posluchače.

Se zájmem jsem si přečetl úvahu Marka Váchy Milí katoličtí publicisté, která v okruhu mých přátel vyvolala menší zděšení. Kromě jedné důležité skutečnosti, na kterou bych chtěl reagovat, mě zaujala změna Váchova dlouhé roky používaného narativu.