V sobotu 27. září se v Olomouci konalo další ze setkání olomouckého arcibiskupa s lidmi, kterých se osobně dotýká téma sexuálního zneužívání v církvi. Na prvním místě je třeba samozřejmě poděkovat arcibiskupovi za to, že se podobná akce vůbec koná. Přístup arcibiskupství k otázce, jak pomoci obětem, ale ukázal na jedno velmi slabé místo. 

V časech, kdy se společenské i náboženské rámce jakoby chvějí, roste pro křesťany potřeba se více zabývat spiritualitou křesťanského života: co vlastně znamená být křesťanem, co znamená „žít křesťanský život”?

Řád liturgických čtení se musí změnit, myslí si teoložka Annette Jantzenová. Ženy se totiž v liturgických textech téměř nevyskytují, ačkoliv jejich příběhy jsou důležité. V rozhovoru mimo jiné vysvětluje, proč ji výzkum někdy dokonale znechutí. 

Náboženství, které bylo ještě před několika lety v prostředí technologických vizionářů, vývojářů a byznysmenů v Silicon Valley spíše upozaďovanou a soukromou záležitostí, dostává znovu na povrch, a to ve velmi zajímavých a znepokojivých podobách.

Zamysleme se nad přiběhem z Markova evangelia. Oba, rabi Ježíš i rabi Akiva, zde citují slova z Tóry. Ježíš tady nevystupuje jako učitel, ale jako zkoušený žák, který dobře odpoví na položenou otázku. Toto evangelijní čtení se dobře hodí pro neděli židovsko-křesťanského dialogu i největší židovský svátek Jon kipur – den smíření, který začíná dnes večer.